Pozor,některé články vás mohou vážně psychicky narušit!
Neskrývané nadšení z brutality!

Spousta křesťanů vůbec nerozumí své víře

6. května 2012 v 11:17 | geniální vlk |  Filosofie,nové teorie a principy
Pár dní jsem na facebooku troloval jednu nejmenovanou křesťanskou skupinu (nebudu těm čůrákům ještě dělat reklamu). Ptal jsem se jich, jestli je v pohodě, když si můj kamarád Kryštof představuje, že ho Bůh šuká do prdele, jaké to je, když s nimi Bůh mluví, za vulgratity je posílal ke zpovědi, psal oponujícím křesťankám, že jsou škaredé...

Myslím si sice, že správný trol by nikdy neměl zklouznout na úroveň lidí, které troluje, a začít se s nimi rozumně bavit, nicméně jsem se nakonec rozhodl to těm kokotům vysvětlit. A jelikož to je na danou skupinu až moc kvalitní vysvětlení, zveřejňuju to pro všechny zde:
Celý článek | Počet komentářů: 21
 

Boris

25. března 2012 v 17:35 | geniální vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Ve škole jsem dostal za úkol přepsat vybrat si libovolnou báseň z Erbenovy Kytice a přepsat ji do prózy. Próza je... jak bych to vám mamrdům vysvětlil? Slovník říká: slovesný projev psaný v řeči nevázané. To vám asi moc nepomůže, co? Prostě že to není jak básnička v krátkých řádkách, co Erben co chvíli zalamoval, ale normálně v dlouhých, jako třeba povídka. Chápete? :D Každopádně jsem si vybral baladu Polednice.

Celý článek | Počet komentářů: 1

Co všechno si dokážete představit?

24. ledna 2012 v 19:33 | geniální vlk |  Filosofie,nové teorie a principy
Některé mé úvahy vás mají jakože tak motivačně nasrat ve stylu "Ti ekologové jsou ale čuráci!" nebo "Kurva, budu workoholik jako on!". Tohle bude spíš meditační šit, než mainstreamová jízda. Taková sbírka věci, které jsou zajímavé nebo obtížné na představení (respektive to někdy skoro nejde). Nepíšu v poslední době moc často (zcela upřímně a bez ironie je to prostě proto, že teď pracuju jako placený instruktor svádění, trénuju bojové sporty, cestuju, zpívám v kapele a studuju), takže tohle je přesně ten matroš, který byste měli číst spíš pomalu, přemýšlet a vychutnávat si ho. A proč teď píšu tak vulgárně? Protože teď tak přemýšlím mrdko. A taky trochu z prdele. Začnem.
Celý článek | Počet komentářů: 7

Manifest workoholika děvko

27. listopadu 2011 v 14:55 | Geniální Vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Čti tryskem

Ráno vstaneš a bolí tě v krku a smrkáš, ale nemůžeš zůstat doma, protože kdo si kurva může dovolit zůstávat doma? A tak zapneš komp, než se spustí, vypiješ trochu vody a uděláš si snídani: banán a mléko a hodně kakaa, protože ti to vyjebané mléko samotné nechutná. Sežeřeš snídani, sedneš si ke kompu a vyhoníš si ho tak, abys to měl za sebou co nejrychleji. Protože když si často honíš, tělo si zvykne a vyrání více pohlavních hormonů, takže když vynecháš, je z tebe mašina plná testosteronu. Nebo spíš koule si zvyknou. Takže si hotov, hodíš kapesníček do hajzlu a jdeš se umýt. Po sprše si půlku těla natřeš tím přípravkem na bolavé kosti a klouby, kterého máš od ortopeda celý zajebaný kýbl, protože malá tubička ti nestačí ani na zkurvený týden. Týden. Strašně moc času, a zároveň to uběhne jako odpoledne. Oblékneš si aspoň košili a kravatu, abys vypadal líp než ti čuráci, co s tebou chodí do školy nebo do kanclu nebo co to vlastně mimo ostatní děláš. Narveš si kapsy obvyklým stuffem - mobil, pepřák, žvýky, prachy, kondomy... - pokud je teda ještě vůbec večer vyndáváš, a jdeš z domu.

Cestou nabiješ do skla nějaký kofein, zapálíš pod ním zapalovač a vyšituješ jako zbytky po hulení. Káva je pro sráče, čistý kofein jede. A když pak smrkáš, protože jsi kurva nemocný, cítíš tu sračku v nose. Pořád rychle jdeš, žereš jablko a u toho telefonuješ. Smsky píšou třináctlileté čubky... A když to náhodou máš, učíš se nebo čteš materiály od šéfa, nebo od podřízených, nebos je napsal sám a ještěs neměl čas je přečíst.

A pak jsi ve škole nbeo v kanclu a narozdíl od ostatních jedeš úplně na max, protože co ostatní dělají doma, ty děláš o pauzách. Doma se spí a snídá. A zatímco makáš, žereš kuře s rýží, které máš z domu a pomalu sis ráno ani nevšimnul, že si ho připravuješ a bereš sebou. Šňupeš tabák, abys furt nefetoval kofein a nevznikla ti tak rychle tolerance. A když to tam můžeš zalomit, necháš si tam aktovku nebo kufřík nebo co si to jiní neefektivní mamrdi nosí domů, necháš jí tam na zítra a spěcháš na vlak a mezitím zase voláš, i když nějaké telefonáty jsi už vyřídil v práci.

Nastoupíš do vlaku a přisedáš k nějaké holce a najednou jsi úplně v pohodě a přesně víš, co máš dělat. Trochu jí projevuješ zájem a trochu si z ní děláš legraci, trochu jsi normální zdravý usměvavý kluk s nadhledem a trochu arogantní čurák, trochu se jí sociálně dotýkáš a trochu se jí necháváš snažit. A i kdybys byl na začátku ten úplně nejvyjebanější mamrdokokot na světě, už jsi jich oslovil tolik, že to musíš umět. A samoztřejmě tě občas nějaká vyfuckuje, třeba radši poslouchá hudbu nebo si jde rovnou přesednout, ale to každého. A někdy zase klidně stihneš dvě. Telefonní číslo a nějaký fyzický kontakt, pusa na tvář nebo objetí, ať na schůzce nezačínáš úplně od nuly. A pak si jdeš vyhonit do kabinky, protože péro už je zvyklé a žádá si to. A občas to za tebe udělá i ta holka.

Jsi tam, kdes potřeboval, vystupuješ a zdravíš holku, co s ní máš schůzku, pusou na tvář. Chytáš jí za ruku, dominantní "Pojď". Líbání do dvaceti minut maximálně, máš celou hodinu a tak jí za tu dobu ideálně aspoň olížeš kozy. Šukáš, když je kde. Když nechce, můžeš si před ní vyhonit. Ze začátku se to nezdá, ale bude ráda.

V tramvaji cestou na tréning můžeš sbalit ještě jednu. Když jí oslovíš před všemi těmi lidmi, nemůžeš být žádná pička. "Jízdenky prosím. Dělám si srandu, prostěs vypadala hezky...".

Přichází tréning, v sobě už bys měl mít chvíli další banán, ať se do tebe nikdo nesere, že těsně před tréningem se nejí. Ale už jsi to i zkoušel, protože občas prostě není čas se nažrat, a žádné blití. A trénuješ nějaký bojový sport, krav maga, thai box nebo mma... - něco opravdového, bez sezení na turka a poslouchání japonských hlodů. Protože jak chceš být dominantní týpek, když ti kdykoli někdo může rozjebat piču?

A po tréningu další schůzka, nebo jsi s kámošem, nebo jsi byl předtím s kámošem a schůzku máš teď. Záleží, na co máš. Každopádně přitom společně mířite na tvou tramvaj. V ní se nažereš, sýr a tak, a zavoláš si. Čistý kofein si smícháš s tabákem a šňupeš, nebo si ho sypeš do Coly. Nejedou ti zmrdi řidiči hned po sobě, takže na vlakáči se doděláš klikama, potrénuješ kopy nebo co potřebuješ. Každý jsme trochu jiný,

Ve vlaku vezmeš další číslo. Cestou domů si do sluchátek můžeš pustit hudbu, něco rychlého a motivačního, až agresivního, každopádně ať spěcháš domů. Svítící oči, nechodíš, ale létáš. Doma si na chvíli sedneš ke kompu, naposledy si vyhoníš, dáš si pomeranč a lehneš si teprve až je všechno hotové, protože pak už neuděláš ani hovno.

Můžeš si oddechnout.

Feťák hledá únik v heráku, gambler ve hře, a já v práci. Jsem vyjebaný workoholik. Napohled hypersebevědomý, hyperaktivní, hypersexuální. Hlavně jet, jet, jet. Když tě tví rodiče jako malého moc nemusí, je to řekněme jedna z tvých možností. Uzavřený v permanentní flow, všechno odsýpá a i když mám zrovna po kofeinu myšlenkový trysk, vlastně není čas doopravdy přemýšlet. Když dobře jíte a spíte, tělo si brzy zvykne. A i když jsem občas unavený, pokud zvolním a dost se neposouvám, je všechno ještě mnohem horší. Lepší než feťák a gambler. Navenek vydělávám, šukám, sportuju.

Ale co vy, když nás srovnám? Jste pomalí, pomalí, pomalí. Oproti mě želvy, šneci, prostě úplné píče. A já jsem workoholik děvko. Takovéhle to je.
Počet komentářů: 11

Můza

20. března 2011 v 13:06 | geniální vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Byla stará, vrásčitá a ošklivá. Zuby jí hnily, šedé vlasy padaly a dlouhé nechty se občas zkrátily zlomením. Položila své roztrhané sandály vedle postele a potmě ulehla vedle Martina. Ten chvíli přemýšlel, pak vstal, rozsvítil lampu a připravil si čistý papír. Sedla si za něj a objaha ho. Pustil se do psaní.

Neviděl ji, jen cítil, že tu je, ošklivá, zlá a studená. To cítil hlavně: zimu. A taky strach. Trochu se mu třásla ruka a co chvíli se ohlédnul za sebe. Už dlouho se neobjevila, až teď. Nikdy nepochopil, proč si vybrala zrovna jeho. Teď ho držela a on vystrašeně psal.

Děda seděl v křesle, houpal se a četl noviny. Venku pršelo. Z dětského pokoje zaslechl řev. Zvedl hlavu, ale pak se vrátil k novinám. Děti...

"Dědo?", uslyšel najendou ze dveří malého Martina: "Markovi něco je".
"Co?", vyhrkl, vstal z křesla a rychle zamířil do dětského pokoje. Místnost zůstala prázdná, jen křeslo se dál houpalo.

Velké okno v pokoji bylo otevřené dokořán, závěsy vlály a do pokoje pršelo. U zdi ležel malý Marek a z hlavy mu tekla krev. "To on!", prohlásil Martin a namířil prstem z okna. Děda se podíval směrem, kam Martin ukazoval, a opravdu v prořídlém lese zahlédl rychle se vzdalující siluetu muže.

Prostě překročil rám okna a vyběhl za ním. I ve svých více než padesáti na to měl. Po dvou minutách vyskočil, srazil neznámého na zem a jal se ho ubít k smrti. Jeho oběť byla udýchanější než on a nebránila se.

"To", dostal ze sebe: "On!". Stařec na chvíli zastavil smršť ran. "Ten - větší - kluk", vyrážel: "Šel - jsem - kolem. Podíval - se - do okna. A - on... zabil toho menšího!". Smršť začala nanovo.

Když bylo po všem, vrátil se děda domů. Prohledal celý dům, svého vnuka i volal, ale zbytečně. Už ho nikdy neviděl.

Dopsal, zhasnul a lehl si zpátky do postele. Pustila ho, nazula své sandále a odešla, možná za někým jiným. Cítil to a zároveň se mu zdálo, jako kdyby tu po ní něco zůstalo, jako ostatně vždycky. Třeba jí jednou nebude potřebovat. Přes velké okno pozorovala, jak usíná, dokud úplně neusnul.
Přidat komentář

Další články

Kam dál