Pozor,některé články vás mohou vážně psychicky narušit!
Neskrývané nadšení z brutality!

Co všechno si dokážete představit?

Úterý v 19:33 | geniální vlk |  Filosofie,nové teorie a principy
Některé mé úvahy vás mají jakože tak motivačně nasrat ve stylu "Ti ekologové jsou ale čuráci!" nebo "Kurva, budu workoholik jako on!". Tohle bude spíš meditační šit, než mainstreamová jízda. Taková sbírka věci, které jsou zajímavé nebo obtížné na představení (respektive to někdy skoro nejde). Nepíšu v poslední době moc často (zcela upřímně a bez ironie je to prostě proto, že teď pracuju jako placený instruktor svádění, trénuju bojové sporty, cestuju, zpívám v kapele a studuju), takže tohle je přesně ten matroš, který byste měli číst spíš pomalu, přemýšlet a vychutnávat si ho. A proč teď píšu tak vulgárně? Protože teď tak přemýšlím mrdko. A taky trochu z prdele. Začnem.
Celý článek | Počet komentářů: 2
 

Manifest workoholika děvko

27. listopadu 2011 v 14:55 | Geniální Vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Čti tryskem

Ráno vstaneš a bolí tě v krku a smrkáš, ale nemůžeš zůstat doma, protože kdo si kurva může dovolit zůstávat doma? A tak zapneš komp, než se spustí, vypiješ trochu vody a uděláš si snídani: banán a mléko a hodně kakaa, protože ti to vyjebané mléko samotné nechutná. Sežeřeš snídani, sedneš si ke kompu a vyhoníš si ho tak, abys to měl za sebou co nejrychleji. Protože když si často honíš, tělo si zvykne a vyrání více pohlavních hormonů, takže když vynecháš, je z tebe mašina plná testosteronu. Nebo spíš koule si zvyknou. Takže si hotov, hodíš kapesníček do hajzlu a jdeš se umýt. Po sprše si půlku těla natřeš tím přípravkem na bolavé kosti a klouby, kterého máš od ortopeda celý zajebaný kýbl, protože malá tubička ti nestačí ani na zkurvený týden. Týden. Strašně moc času, a zároveň to uběhne jako odpoledne. Oblékneš si aspoň košili a kravatu, abys vypadal líp než ti čuráci, co s tebou chodí do školy nebo do kanclu nebo co to vlastně mimo ostatní děláš. Narveš si kapsy obvyklým stuffem - mobil, pepřák, žvýky, prachy, kondomy... - pokud je teda ještě vůbec večer vyndáváš, a jdeš z domu.

Cestou nabiješ do skla nějaký kofein, zapálíš pod ním zapalovač a vyšituješ jako zbytky po hulení. Káva je pro sráče, čistý kofein jede. A když pak smrkáš, protože jsi kurva nemocný, cítíš tu sračku v nose. Pořád rychle jdeš, žereš jablko a u toho telefonuješ. Smsky píšou třináctlileté čubky... A když to náhodou máš, učíš se nebo čteš materiály od šéfa, nebo od podřízených, nebos je napsal sám a ještěs neměl čas je přečíst.

A pak jsi ve škole nbeo v kanclu a narozdíl od ostatních jedeš úplně na max, protože co ostatní dělají doma, ty děláš o pauzách. Doma se spí a snídá. A zatímco makáš, žereš kuře s rýží, které máš z domu a pomalu sis ráno ani nevšimnul, že si ho připravuješ a bereš sebou. Šňupeš tabák, abys furt nefetoval kofein a nevznikla ti tak rychle tolerance. A když to tam můžeš zalomit, necháš si tam aktovku nebo kufřík nebo co si to jiní neefektivní mamrdi nosí domů, necháš jí tam na zítra a spěcháš na vlak a mezitím zase voláš, i když nějaké telefonáty jsi už vyřídil v práci.

Nastoupíš do vlaku a přisedáš k nějaké holce a najednou jsi úplně v pohodě a přesně víš, co máš dělat. Trochu jí projevuješ zájem a trochu si z ní děláš legraci, trochu jsi normální zdravý usměvavý kluk s nadhledem a trochu arogantní čurák, trochu se jí sociálně dotýkáš a trochu se jí necháváš snažit. A i kdybys byl na začátku ten úplně nejvyjebanější mamrdokokot na světě, už jsi jich oslovil tolik, že to musíš umět. A samoztřejmě tě občas nějaká vyfuckuje, třeba radši poslouchá hudbu nebo si jde rovnou přesednout, ale to každého. A někdy zase klidně stihneš dvě. Telefonní číslo a nějaký fyzický kontakt, pusa na tvář nebo objetí, ať na schůzce nezačínáš úplně od nuly. A pak si jdeš vyhonit do kabinky, protože péro už je zvyklé a žádá si to. A občas to za tebe udělá i ta holka.

Jsi tam, kdes potřeboval, vystupuješ a zdravíš holku, co s ní máš schůzku, pusou na tvář. Chytáš jí za ruku, dominantní "Pojď". Líbání do dvaceti minut maximálně, máš celou hodinu a tak jí za tu dobu ideálně aspoň olížeš kozy. Šukáš, když je kde. Když nechce, můžeš si před ní vyhonit. Ze začátku se to nezdá, ale bude ráda.

V tramvaji cestou na tréning můžeš sbalit ještě jednu. Když jí oslovíš před všemi těmi lidmi, nemůžeš být žádná pička. "Jízdenky prosím. Dělám si srandu, prostěs vypadala hezky...".

Přichází tréning, v sobě už bys měl mít chvíli další banán, ať se do tebe nikdo nesere, že těsně před tréningem se nejí. Ale už jsi to i zkoušel, protože občas prostě není čas se nažrat, a žádné blití. A trénuješ nějaký bojový sport, krav maga, thai box nebo mma... - něco opravdového, bez sezení na turka a poslouchání japonských hlodů. Protože jak chceš být dominantní týpek, když ti kdykoli někdo může rozjebat piču?

A po tréningu další schůzka, nebo jsi s kámošem, nebo jsi byl předtím s kámošem a schůzku máš teď. Záleží, na co máš. Každopádně přitom společně mířite na tvou tramvaj. V ní se nažereš, sýr a tak, a zavoláš si. Čistý kofein si smícháš s tabákem a šňupeš, nebo si ho sypeš do Coly. Nejedou ti zmrdi řidiči hned po sobě, takže na vlakáči se doděláš klikama, potrénuješ kopy nebo co potřebuješ. Každý jsme trochu jiný,

Ve vlaku vezmeš další číslo. Cestou domů si do sluchátek můžeš pustit hudbu, něco rychlého a motivačního, až agresivního, každopádně ať spěcháš domů. Svítící oči, nechodíš, ale létáš. Doma si na chvíli sedneš ke kompu, naposledy si vyhoníš, dáš si pomeranč a lehneš si teprve až je všechno hotové, protože pak už neuděláš ani hovno.

Můžeš si oddechnout.

Feťák hledá únik v heráku, gambler ve hře, a já v práci. Jsem vyjebaný workoholik. Napohled hypersebevědomý, hyperaktivní, hypersexuální. Hlavně jet, jet, jet. Když tě tví rodiče jako malého moc nemusí, je to řekněme jedna z tvých možností. Uzavřený v permanentní flow, všechno odsýpá a i když mám zrovna po kofeinu myšlenkový trysk, vlastně není čas doopravdy přemýšlet. Když dobře jíte a spíte, tělo si brzy zvykne. A i když jsem občas unavený, pokud zvolním a dost se neposouvám, je všechno ještě mnohem horší. Lepší než feťák a gambler. Navenek vydělávám, šukám, sportuju.

Ale co vy, když nás srovnám? Jste pomalí, pomalí, pomalí. Oproti mě želvy, šneci, prostě úplné píče. A já jsem workoholik děvko. Takovéhle to je.
Počet komentářů: 9

Můza

20. března 2011 v 13:06 | geniální vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Byla stará, vrásčitá a ošklivá. Zuby jí hnily, šedé vlasy padaly a dlouhé nechty se občas zkrátily zlomením. Položila své roztrhané sandály vedle postele a potmě ulehla vedle Martina. Ten chvíli přemýšlel, pak vstal, rozsvítil lampu a připravil si čistý papír. Sedla si za něj a objaha ho. Pustil se do psaní.

Neviděl ji, jen cítil, že tu je, ošklivá, zlá a studená. To cítil hlavně: zimu. A taky strach. Trochu se mu třásla ruka a co chvíli se ohlédnul za sebe. Už dlouho se neobjevila, až teď. Nikdy nepochopil, proč si vybrala zrovna jeho. Teď ho držela a on vystrašeně psal.

Děda seděl v křesle, houpal se a četl noviny. Venku pršelo. Z dětského pokoje zaslechl řev. Zvedl hlavu, ale pak se vrátil k novinám. Děti...

"Dědo?", uslyšel najendou ze dveří malého Martina: "Markovi něco je".
"Co?", vyhrkl, vstal z křesla a rychle zamířil do dětského pokoje. Místnost zůstala prázdná, jen křeslo se dál houpalo.

Velké okno v pokoji bylo otevřené dokořán, závěsy vlály a do pokoje pršelo. U zdi ležel malý Marek a z hlavy mu tekla krev. "To on!", prohlásil Martin a namířil prstem z okna. Děda se podíval směrem, kam Martin ukazoval, a opravdu v prořídlém lese zahlédl rychle se vzdalující siluetu muže.

Prostě překročil rám okna a vyběhl za ním. I ve svých více než padesáti na to měl. Po dvou minutách vyskočil, srazil neznámého na zem a jal se ho ubít k smrti. Jeho oběť byla udýchanější než on a nebránila se.

"To", dostal ze sebe: "On!". Stařec na chvíli zastavil smršť ran. "Ten - větší - kluk", vyrážel: "Šel - jsem - kolem. Podíval - se - do okna. A - on... zabil toho menšího!". Smršť začala nanovo.

Když bylo po všem, vrátil se děda domů. Prohledal celý dům, svého vnuka i volal, ale zbytečně. Už ho nikdy neviděl.

Dopsal, zhasnul a lehl si zpátky do postele. Pustila ho, nazula své sandále a odešla, možná za někým jiným. Cítil to a zároveň se mu zdálo, jako kdyby tu po ní něco zůstalo, jako ostatně vždycky. Třeba jí jednou nebude potřebovat. Přes velké okno pozorovala, jak usíná, dokud úplně neusnul.
Přidat komentář

Zvědavost

16. října 2010 v 20:32 | geniální vlk |  Povídky, poezie, literatura, jazykovědectví
Ve čtvrtek lidé konečně přestali umírat. Stalo se tak už pár dní po nalezení protilátky a to jen díky skutečnosti, že šlo o mezinárodní záležitost kolosálních rozměrů a nakažená byla naprostá většina obyvatel všech civilizovaných národů. Když byl tedy lék objeven, na jeho okamžitou masovou produkci a distribuci byly vládami všech postižených zemí vynaloženy obrovské sumy. Prakticky každý tak již měl doma vakcínu.

Úplně všichni vlastně zachráněni nebyli. Média informovala, že příznaky nemoci se dále projevují na zaměstnancích ISGAP, tedy narychlo sestavené skupině vědců, která byla pověřena právě zkoumáním viru za účelem nalezení protilátky. Nikdo nebyl schopen to vysvětlit.

Martin vystoupil z výtahu, došel ke dveřím a zaklepal na ně. Otevřel mu postarší vyhublý muž s brýlemi a v teplácích.

"Ahoj, můžu dál, nenakazíš mě?", pozdravil ho Martin.
"Mám to samé, cos měl ty. Jsi imunní, klidně pojď", odpověděl mu přítel a nechal ho vejít.
"Je pravda, co se píše? Že vy na to umřete?"
"Jo, je"
"Ale jak to? Neexistuje jediný důvod, proč by to nemělo pomoct i vám"
"Tak se v tom tak nešťárej"
"Musí to jít nějak vysvětlit!"
"Nechceš nějaké prachy?"
"Cože?"
"Prachy. Dostal jsem jich spoustu, ale brzy bude po mě, takže jsou mi na nic"
"Co třeba charita?"
"Charita je podvod"
"Dobře, klidně mi něco odkaž"
"Dík, už jsem myslel, že chcípnu a nechá si to banka, nebo kdo"
"Počkat, ale co ta nemoc? Proč ji pořád ještě máte?"
"Zas? Nechtěj to vědět"
"Proč?"
"Protože kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít a to není narážka na Jamese Bonda."
"Blbost! Mluv!"
"Nesmíme to říct vůbec nikomu!"
"Ale proč?"
"Fakt to chceš vědět?"
"Jo, už mi to konečně řekni!"
"Ten lék... Je placebo. Když o tom víš, už nefunguje. Takže ani nám. A ty seš teď taky mrtvej. Ty prachy budu muset odkázat někomu jinému...".

Celý článek | Počet komentářů: 7

Způsoby obhajoby neuznávaného umění

25. března 2010 v 14:58 | geniální vlk |  Filosofie,nové teorie a principy
Ještě šest odstavců a začnu se s vámi dělit o své umělecké how-know (vyslovuje se to stejně, jako se píše), které mě dostalo do těch výšin (nebo nížin?), ve kterých právě jsem. Takže...

Jednou ráno jsem se probudil, pustil si hudbu a rozhodl se, že si založím kapelu. Nic jsem neuměl a kupodivu jsem si jako žánr vybral zrovna death metal ,místo například popu, kde opravdu nikdo nemusí nic umět. Napsal jsem dva texty a brzo je našeptal do mikrofonu v počítači.

Z dnešního pohledu jsou všechny mé tehdejší nahrávky k ničemu a spíš se za ně lehce stydím, tehdy jsem se prostě považoval za frontmanna jednočlenné vokálně death metalové skupiny a byl na to patřičně hrdý (i když výrazy 'frontmann jednočlenné kapely' a 'vokálně death metalová skupina' nedávají moc smysl). Rychlým tempem jsem tvořil další a další nahrávky a do některých jsem dokonce nahrával pusou 'kytarové' party. Logicky to nikam nevedlo, maximálně jsem si trošku kazil jméno.

Přemýšlel jsem, jakým způsobem se dá taková kapela propagovat. Založil jsem jí fan stránku na facebooku (v době psaní článku má více než 100 členů) a bandzone (v době psaní článků má 7 členů). Nakonec jsem si vzpomněl, že skupiny vlastně točí klipy.

Bratr se chopil kamery a já,a bych si zachoval anonymitu, masky. Brzy vzniklo mé první video. V rámci propagace jsem ho pověsil na jedno metalové fórum. Mnoho lidí ho pobaveně komentovalo s přesvědčením, že si dělám legraci. Jelikož jsem egoista, říkal jsem si,že má hudba alespoň vyvolává pozitivní emoce a to mě podpořilo k natočení druhého videoklipu. Píseň k němu byla poměrně melodická a navíc jedna z těch,kde jsem pusou napodoboval kytaru. Jeden z účastníků onoho fóra se zhrozil a nabídl mi své hráčské schopnosti. Přijal jsem ho a má kapela už nebyla ani čistě vokální, ani jednočlenná.

Já se začal intenzivně zabývat technikami hrdelního řevu. Dnes zvládám velice pestrou škálu nejrůznějších způsobů intenzivního křiku a chropotu bez jakéhokoli negativního vlivu na hlasivky, vedu o ní web (ne přímo o té škále, ale o screamingu a growlingu, jak se tomu obecně říká) a mnoho lidí (mezi nimi i já) mě v tomto oboru považuje za autoritu. Má kapela tedy v současnosti téměř nemůže mít lepšího zpěváka.

Kytary a bicí mého multiinstrumentalisty z toho všeho následně dělají hudbu. Téměř okamžitě jsme zjistili, že náš zvuk je naprosto nový, odlišný od všeho ostatního a že death metal je nám malý a stejně se mu to moc nepodobá. Náš styl jsem tedy předefinoval na progresivní death/black/alternative metal s prvky disharmonie, psychedelie, experimentálnosti, psychopatie, flétny a čehokoli dalšího, co nás napadne. Můžeme tedy stvořit cokoli, čeho se nám zachce.

A tady jsem celou dobu zeširoka směřoval. Prvním způsobem obhajoby neuznávaného umění (v tomto případě například naší, širokou veřejností naprosto nepochopené kapely) je schovat se za progresivitu a experimentálnost s tím, že svým jedinečným zvukem posouváme žánr dál. A to my opravdu děláme. Mimochodem jsem s naší hudbou nyní naprosto spokojený, až mírně nadšený ze své úžasnosti (kdo by to ode mě čekal?).

Další možností je označení nepovedeného díla za parodii. Právě tato možnost se mi nabízela ve chvíli, kdy jsem četl pobavené reakce metalistů na svou ranou tvorbu (a právě proto jsem tento moment vůbec zmiňoval). Mohl jsem předstírat, že legrace a shození death metalu bylo od začátku mým záměrem a rovnou ještě přidat něco o tom, jak se deathmetalisté berou moc vážně a já to chtěl zmírnit. Dokonce je možné, že i některé dnešní parodie (třeba Scary movie) byly původně myšleny vážně!

Třetí možností je naprosté odmítnutí jakékoli řemeslnosti umění. Vychází se z toho, že každý kdo umí hezky kreslit, ještě automaticky není umělec, když nepřemýšlí, nemá nápady, nechce dílem nic říct a nedává do něj nic ze sebe. Pak je jen řemeslníkem a vyrábí pouze líbivé kýče (porcelánové slony, zahradní trpaslíky, hip-hop...). My se naopak hájíme tím, že sice neumíme vůbec nic (a to hlavně hrát), ale tvoříme spontánní upřímné písničky bez komerčního kalkulu, zato s velkým vnitřním poselstvím.

V jednom z videoklipů se naprosto nepokrytě mlátím pěstí do nohy jako Till Lindemann (i když kdo mě zná, ví,že už je to mnohem více mé než jeho). Kdyby se mě na to někdo zeptal, řeknu mu, že je to jen odkaz na skupinu Rammstein,na které jsem začínal,ke které se stále hlásím a se kterou se v naprosté většině věcí ztotožňuji (až na to, že já jsem liberální pravičák). Čtvrtým způsobem obhajoby neuznávaného umění tedy je skrytí vykrádání jiného díla za odkaz na něj. Pak můžete třeba prohlašovat, že jste ještě pop-kulturnější než Simpsonovi, asi nejznámější čorky (z čorknout,dětské verze slova ukrást) vůbec.

Jelikož, jak už jsem zmínil, nic neumím, mám ještě v záloze velké množství dalších výmluv. Když například neudržím rytmus, říkám, že spontánně zrychluji podle toho, jak to cítím, nebo že se píseň stupňuje. Když se při chropotu zadusím nebo mi přeskočí hlas, prohlašuji, že je to schválně v rámci větší agresivity, vokální pestrosti a dynamiky songu. To vše se dá obecně nazvat označováním chyb za úmysl. Do placu můžete ještě přihodit hlášky jako "Umění bez chyb není lidské" nebo rovnou "Umění je právě v těch chybách!".

V dalším klipu v masce znásilňuje malou panenku. Účelem bylo provokovat a posunout hranice (tuhle konkrétní naposled posunuli právě Rammstein natočením p*rno klipu a já je následoval,jen jsem dospělé nahradil dítětem,sebe posunul do dominantní pozice a nakonec ho pro jistotu i zabil). Kdyby mě někdo nazval pedof*lem, prohlásil bych, že ono video se naopak snaží upozornit na pedof*lii jako na jeden ze současných sociálních problémů a jeho natočením jsem naopak společnosti prokázal službu. S tím souvisí možnost cokoli kdykoli popřít a označit za samoúčelnou provokaci, upozornění na konkrétní problém nebo sarkasmus. Je přece jasné, že když zde já, naprosto dokonalý člověk, prohlašuji,že nic neumím, myslím to jen jako vtip (jak vidíte,dílo se dá popřít i v rámci něho samotného).

Co by vás tedy teď logicky mělo napadnou? Ano správně,běžte si taky založit kapelu! S tímhle vším v zádech a trochou případné improvizace z toho vycházející totiž můžete obhájit prakticky cokoli. Tedy pokud chcete. Umění totiž nemusíte nikomu vysvětlovat a zpětně interpretovat. Takže celý tento 'vědecký' článek (s docela málo závorkami) jste četli zbytečně (nechtěl bych...) a úplně si vystačíte s obyčejným klasickým: "Nechápeš to".
Počet komentářů: 9

Další články

Kam dál